Stomie

Moje těhotenství a ileostomie

Letos už to bude 20 let, kdy se mi (po pěti letech od založení stomie) konečně splnil sen a já jsem otěhotněla. Stomie mi byla založena kvůli ulcerosní kolitidě, což je chronické zanětlivé onemocnění tlustého střeva (kterým jsem trpěla od 13 let).

Po radostném zjištění, že čekám miminko, mne má obvodní gynekoložka rovnou odeslala do poradny pro riziková těhotenství porodnice u Apolináře, neboť zkušenosti i ileostomičkami měla nulové. Nutno podotknout, že v té době jsem zřejmě byla jednou z mála ileostomiček, ketrým se podařilo otěhotnět, neboť (jak jsem se později dozvěděla), u ileostomie bylo prý těhotenství kontraindikaci (!). Když jsem byla radostnou novinu oznámit svému chirurgovi, nebyl vůbec nadšen a upozornil mne, že mohou přijít problémy - jednak kýla v jizvě, ale i další (jaké, to mi neřekl) a snažil se mi vše rozmluvit. To se mu ovšem nepodařilo. Začala jsem docházet do poradny jako každá jiná maminka a užívala jsem si dny těšení se na miminko. Vůbec jsem neřešila problém porodu, vše jsem nechala na lékařích. V té době ovšem nebylo ještě běžné, aby pacient diskutoval o způsobu léčby nebo řešení svých zdravotních problémů s lékařem, nebyl ani internet, kde bych si sama mohla dohledat potřebné informace nebo se zkontaktovat s nějakou maminkou, která už stejnou zkušenost prodělala. Vzpomínáte? Tehdy jsme všichni byli zvyklí, že pan doktor měl vždy pravdu, takže jsme jeho postup respektovali.

Vše dobře probíhalo, do 7.měsíce těhoteství jsem přibrala 7 kg a žádná kýla se mi neudělala. Problém nastal ve 32. týdnu, kdy se mi zablokovala střevní pasáž a stomie přestala odvádět. Ihned jsem musela být přijata na chirurgii, kde po nasazení infuzí a dlouhé poradě lékařů, kteří nevěděli, zda operovat, či počkat, si stomie dala říct, vzpamatovala se a obnovila se střevní pasáž. Po několika dnech jsem byla prouštěna s doporučením, abych až do porodu držela kašovitou bezezbytkovou dietu. V praxi to znamenalo opravdu „pestrý“ jídelníček – ráno rozmočený rohlík a žervé, v poledne bramborová kaše s variantou buď mletého hovězího, vepřového nebo kuřecího, a večer to samé. Na přilepšenou jsem měla povolenou dětskou jablečnou přesnídávku jako moučník, I přesto, že jsem dietu dodržovala, situace se za dva týdny opakovala a tak začala má střídavá pouť z porodnice (kde si mne už trvale nechali) na chirurgii a zpět. Při subileozním stavu mne z porodnice přeložili na chirurgii, tam mne napojili na infuze, nechali pár dní vyhladovět, a když stomie začala opět fungovat, přeložili mne zpět na porodnici. Naštěstí nikdy nemuselo dojít k operaci, pasáž se vždy po infuzích obnovila, ale já jsem ztrácela cenné kilogramy, které by mohly chybět miminku. To vše trvalo až do 39. týdne těhotenství.

Tak jako předchozí příběh, i ten můj má šťastný konec. Dcera se narodila 22. prosince, takže to byly pro mne ty nejkrásnější vánoce. Rodila jsem spontánně, císařský řez nebyl nutný. Během těhotenství jsem přibrala celkem 7 kg, ale kvůli blokádám střev a tedy nutnému hladovění jsem před porodem 2 kg zhubla, měla jsem tedy navíc jen 5 kg, které byly porodem ihned pryč. Kýla se mi tedy asi pro malý váhový přírůstek nestačila udělat.Domnívám se, že kvůli mé nedostatečné výživě ke konci těhotentsví byla dcera poměrně malá a hubená (47 cm a 2,80 kg), což ovšem pro porod samotný nebylo vůbec na škodu, naopak. Váhový úbytek nabrala brzy po narození.

Od té doby jsem se sešla s několika maminkami ileostomičkami (většinou cizinkami), ale žádná z nich neměla přirozený porod, všechny kvůli stomii podstoupily císařský řez (i dvojnásobný).

AK

Navigace