Stomie

2016-vítěz a laureáti

6. ročník VELKÝCH NÁVRATŮ®

Při příležitosti oslav 25. výročí působení společnosti ConvaTec na Českém trhu jsme vyhlašovali již 6. ročník projektu Velké návraty®. Porota letos vybrala 6 laureátů, jejichž životní příběhy ji nejvíce zaujaly.

A jak se jmenuje 6 statečných, kteří letos byli oceněni? Paní Libuše Logojdová, paní Marie Ředinová, pan Radomír Drobný, pan Bronislav Tučný, pan Zdeněk Opěla a pan Jaroslav Strnad

Pojďme se na ty jejich příběhy podívat.

LIBUŠE LOGOJDOVÁ

Můj příběh se asi bude podobat mnoha. Skoro půl roku jsem si nevšímala krve ve stolici s tím, že mi všechny „ženské věci“ odoperovali před 4 lety a tudíž jsem „nedomyslela“ odkud se krev bere a jaké nebezpečí z toho plyne. Jakmile jsem se svěřila mojí svědomité praktické paní doktorce B. Boudíkové, začaly se rychle dít věci! Odeslala mě na gastroenerologii k panu doktoru Brantlovi (čtvrtek) a ten nahmátl 8 cm od konečníku nádor, poslal ho hned na histologii do Krče (pátek), z ní mi zavolali domů ortel „zhoubný“ a už ve středu 25. 11. 1999 mě ve VFN operovali a vyšili mi trvalou stomii.

Můj operatér, pan doktor Hubík (myslím, že to tenkrát ani nebylo zvykem, aby se pacienta ptali, zda si nechá takovou věc udělat), mi předem ani nestihl vysvětlit, co mě čeká a o tom, co je trvalý vývod jsem se dověděla až od známých. Shodou okolností jejich příbuzný už žil v pohodě se stomií 20 let, což byla pro mé povědomí a psychiku velká vzpruha. Pan doktor se mi jinak věnoval maximálně vstřícně. Dodnes na něj nedám dopustit a doporučuji jeho proktologickou poradnu svým přátelům, když také potřebují poradit nebo rovnou vyšetřit a pomoci.

Nicméně mě po operaci předal na onkologii paní doktorce. Až od ní jsem se dověděla, že jsem měla „chycené“ dvě lymfatické uzliny a že mi, v souladu s panem doktorem Hubíkem, doporučuje plnou radio i chemoterapii a že ona sice zrovna dnes ve zdravotnictví končí, ale jde na poslední konzilium, kde pro mě prosadí „platinu“. A povedlo se. Dostala jsem díky ní prostě to nejlepší, co v té době bylo pro onkologické pacienty k dispozici.

Veškerou léčbu jsem snášela naprosto v pohodě, nebývalo mi zle a ani mi neslezly vlasy, ač jsem si pořídila elegantní paruku. Chodila jsem, když bylo třeba, i do práce  (byla jsem technikem pro stavby a technologie a taky bezpečnost a ochrana zdraví mechaniků a měla na starost učně v Autoservisu v Modřanech). Majitelé mi pro mé „zacházení se stomií“ vytvořili podmínk,y a protože zaměstnanci byli vesměs muži, byla výhoda, že jsem měla vlastní samostatné WC.

Po roce mi následkem ozáření začaly komplikovat život srůsty na střevech, což se projevovalo stálým zvracením a nevolností. Byla nutná nová operace, která trvala 4 hodiny, neboť se něco nepovedlo a díky tomu a z dlouho podávané umělé výživy jsem zhubla během krátké doby 12 kg. To už ale moje tělo nezvládlo (před 5 lety mi umřel manžel na zhoubný nádor na mozku, mně odstranili v Podolské porodnici celý „vnitřek“ a ještě 2 operace krátce po sobě, zakončené náhlým zhubnutím), už toho zřejmě bylo moc.

Podepsalo se to vše na mé psychice tak, že jsem upadala do hluboké deprese, až mě musel syn zavézt do Bohnic. Tam to sice bylo depresivní ještě víc, ale naštěstí během 6 týdnů mě vyléčili natolik, že jsem se mohla vrátit domů a k původním aktivitám: turistika,plavání,tanec i do práce. Deprese se mi sice stále vracejí, ale už s nimi umím „zacházet“, a tak je zvládám, aniž bych se musela znovu tak drasticky léčit. Pomáhá mi i pobyt v lázních Jeseník, kam se i letos těším.

Díky Convatecu a jeho každoročnímu Setkání stomiků, jsem před 3 roky poznala báječné lidi z Českého ILCA a protože musím být stále aktivní, vstoupila jsem k nim jako dobrovolník.  Záhy mě přijali mezi sebe členky pražského spolku FIT-ILCO Praha z.s.

 Jsem místopředsedkyní tohoto spolku a kromě poradenské činnosti pro nové stomiky  v našem Poradenském centru - jednou týdně - připravuji pro členy kulturní a sportovní vycházky, výlety, rekondice a jiné aktivity, aby byl náš život příjemnější. Dokazujeme sobě navzájem a také jako příklad všem novým stomikům, že stomií společenský, sportovní ani rodinný život nekončí!

Mám velké štěstí, že mám úžasnou rodinu, která mi vše to nepříjemné pomohla snášet, hlavně staršího syna Jirku a partnera Miloše. Také mám velké štěstí na lékaře, které jsem ke svému léčení potřebovala a výborného praktického lékaře MUDr.Pavla Dema, který mi nejen píše všechny potřebné pomůcky a příslušenství, ale také se zajímá o problémy stomiků.

ZDENĚK OPĚLA

Zdeněk se stal stomikem ve věku 35 let. Crohnova nemoc a následné založení stomie mu znemožnily nadále pracovat jako obráběč kovů. Bylo pro něj těžké se s touto skutečností v mladém věku srovnat. Nakonec to ale s pomocí své paní a svojí rodiny dokázal. Stal se členem ostravského klubu stomiků, kde se brzo zapojil do jeho činnosti a začal pomáhat při organizování akcí tohoto spolku, jako např. zabijaček, grilování, vaření gulášů atp., protože velmi rád vaří. S tímto svým koníčkem se dostal dokonce až do televizního pořadu Dobré ráno v České televizi, kde v přímém přenosu připravil obědové menu pro pacienta se střevním zánětem. Nejlepší odměnou mu byly doslova a do písmene vymetené talíře televizním štábem a hosty natáčení.

Když Zdeněk zpětně hodnotí ta léta se stomií, říká, že nejvíc mu pomohlo uvědomit si, že se musí povznést nad malichernosti a radovat se z každého hezky prožitého dne.

MARIE ŘEDINOVÁ

Marie onemocněla ve svých 49 letech. První půlrok po operaci byl velmi těžký. Měla velkou obavu z budoucnosti a chyběly jí informace o životě se stomií. Naštěstí se jí podařilo zkontaktovat pražský klub stomiků, kde nejenže dostala cenné rady a povzbuzení, ale po určité době se i sama aktivně zapojila do jeho činnosti. Po vyléčení se vrátila zpátky do zaměstnání a začala se čím dál tím víc věnovat dobrovolnické práci pro stomiky. Nejprve se stala předsedkyní pražského klubu stomiků a později předsedkyní celorepublikového sdružení České ILCO, kterou je dodnes. Celou tu dobu se jí daří zviditelňovat stomiky a hovořit o stomii nejen mezi odbornou veřejností, ale i v médiích, aby tak došlo k odtabuizování tohoto citlivého tématu. Marie zkrátka hájí zájmy všech stomiků, a to i na legislativní úrovni, kde dělá maximum proto, aby stomikům v naší republice byla poskytovaná ta nejlepší péče. I přesto, že je už v důchodu, věnuje skoro celý svůj volný čas práci předsedkyně Českého ILCO.  Podařilo se jí zprovoznit chod kanceláře Českého ILCO, která je otevřená jak pacientům, tak jejich rodinným příslušníkům, ale i zdravotníkům. Radost jí také dělá jejích pět vnoučátek od dvou dcer a syna.

BRONISLAV TUČNÝ

Bronislav Tučný se stal urostomikem  kvůli vrozené vadě, když mu bylo 8 let. I přesto, že v té době nebyly k dispozici moderní stomické pomůcky jako dnes a musel používat nedokonalý gumový vak, prožil hlavně díky svým rodičům a prarodičům spokojené dětství se všemi aktivitami, které k němu patřily. Později ho zaujalo letecké modelářství a elektrotechnika, což předurčilo volbu jeho povolání. Dodnes ho baví vyrábět nebo spravovat různá technická zařízení. Věnuje se ale také fotografování. Při akcích Českého ILCO pořizuje vždy nejen krásné fotky, ale i videoprezentace, které sklízejí pokaždé velký úspěch. Broňa vede Klub stomiků v Novém Jičíně. V letošním roce inicioval vznik soutěže Básnické střevo, kterou posléze vyhlásilo České ILCO. Navrhl a nechal vyrobit maskota českých stomiků S.Tomíka. Zkrátka, jeho aktivity pro stomiky jsou bohaté. Dnes mu největší radost dělají jeho dvě děti, syn a dcera. Broňovo heslo zní – nepřizpůsobil jsem se já stomii, ale ona se musela přizpůsobit mému stylu života.

RADOMÍR DROBNÝ

Radomír Drobný onemocněl nádorovým onemocněním ve věku 77 let. Stomii má už 22 let. Zprvu, když se dozvěděl svou diagnózu, zapochyboval a zvažoval, zda, jak nám sám napsal, nenastal počátek sestupu do údolí smrti.
Naštěstí měl pevné citové zázemí ve své rodině a ve své víře v Boha. A to mu nakonec velmi pomohlo. Zdárně absolvoval ozařování i následnou operaci. Nejprve měl strach, zda budou stomické pomůcky vůbec fungovat a jestli nebude vyřazený z normálního života. Stomická sestra mu ale všechno vysvětlila a naučila a on zjistil, řečeno jeho vlastními slovy, že „při minimální sebekázni a pečlivosti se dá se stomií žít normální život bez nějakých výrazných omezení“. Zjistil, že být stomikem neznamená jen to, být v něčem jiný, ale má to i své výhody.  Dnes mu stomie v ničem nebrání. Může cestovat nebo pracovat na zahrádce, kde ve svém úctyhodném věku stále sám prořezává stromy. Každý den pravidelně cvičí. Jeho cílem je, aby mu to takhle vydrželo i nadále.

JAROSLAV STRNAD

Jaroslav je služebně nejmladším z dnešních laurátů. Stomikem je necelé dva roky. Stejně jako ostatní, i jeho diagnóza s verdiktem stomie šokovala. Měl ale tu výhodu, že jeho kamarádka z mládí žije už 17 let se stomií zcela plnohodnotný život. Myslím, že můžeme prozradit, že tou kamarádkou je výše uvedená Libuše Logojdová. Na Jaroslavově příběhu nás zaujala především rychlost a Jaroslavova urputnost, se kterou se takřka okamžitě po operaci vrátil zpátky do aktivního života. Už měsíc po operaci začal pomalu trénovat na rotopedu, aby si zlepšoval kondici. Denně tak ušlapal 10 kilometrů. No a za čtyři měsíce už se zcela reálně projížděl po francouzské Riviéře. Tím se naplno vrátil ke svým sportovním a cestovatelským aktivitám, takže následovaly další výlety a zájezdy nejen u nás, ale i v zahraničí. Nakonec jako třešnička na dortu byl zájezd do Číny, kam se s manželkou podívali v letošním roce. Jaroslav má velký smysl pro humor a vyprávěl nám příhodu, kdy se svým kamarádem projížděl na kole Jeseníky. Kamarád náhle musel naléhavě zmizet v lese, protože něco špatného snědl, a když se po drahné chvíli vrátil zpět fialovo-zelený, řekl Jaroslavovi: „Máš štěstí, kamaráde, nemůžeš se po...t.“  No a Jaroslav musel uznat, že má v podstatě pravdu.

Vítězem se pro letošní rok stala paní MARIE ŘEDINOVÁ. 

Cílem projektu je vybírat takové lidi, kteří se se stomií nejen vyrovnali, ale ještě pomáhají jiným a jsou pro ně inspirací a paní Marie všechny tyto předpoklady splňuje.

Nicméně jsme rádi, že jsme mohli ocenit všech 6 výše zmíněných statečných. Všichni jsou velmi milými, přátelskými, aktivními lidmi s plnou náručí humoru. Od každého z nich uslyšíte nějaké životní moudro, které je potřeba si vzít k srdci a žít podle něj. 

Všem oceněným moc gratulujeme!

Navigace