Zanoření stomie 

Jako všechno, i zanoření stomie může mít svá pro a proti. Řada stomiků se na tuto vidinu upíná - tedy že stomie je pouze dočasná a brzy se budou vyprazďnovat zase "normálně". Neumí si totiž představit, jak se se stomií vypořádat a mít už na vždy stomický sáček. Po čase ale zjistí, že život se stomií je daleko snazší a komfortnější, a rozhodnou se zanoření nepodstoupit.

 

Přečtěte si článek Mgr. Veroniky Zachové z VFN v Praze, která nám vysvětluje okolnosti zanoření stomie. Článek nese název "Hurá, už nebudu stomikem, aneb o zanoření stomie."

 

 

Zanoření stomie - stomasestra Veronika radí
Zanoření stomie - stomasestra Veronika

Státi se stomikem může být pro jednoho úleva od zdravotních, psychických i sociálních těžkostí, pro druhého nepřijatelná strast v týchž oblastech. Okolnosti zrodu stomika jsou pestré. Jsou situace, kdy stomie pomůže dočasně urychlit procesy hojení tkání a orgánů po operačních výkonech v dutině břišní. Střevní vývod se vyšije na dobu dočasnou při plánované operaci.

Těžší je situace, kdy se stomie vyšije akutně, nečekaně a za výskytu různých komplikací původně „jednoduché operace“. To pak podmiňuje i stresovou reakci, kterou člověk, tímto překvapen, zažívá. Může se bát o život, o další průběh hojení, se stomií nepočítal, nemá dostatek informací a nedovede si představit, jak se stomií bude žít, čeho se bude muset vzdát anebo naopak, že se spousty příjemných zážitků vzdát nemusí.

Zdá se, že jak název napovídá, u dočasné stomie je žádoucí, dát si na čas. Nechat tělo zregenerovat a poté uvažovat o zanoření stomie. Příčin pro vyvedení střeva může být tolik, že je všechny ani nechci vyjmenovávat. Od zánětů střevní sliznice, perforací střevní stěny, nehojících se spojení dvou úseků střevní trubice, úrazů, odvodu stolice jinými cestami z důvodu potřeby zhojení proleženin nebo jiných ran v oblasti genitálií až po mnohé další.

 Je umění stomii nosit a mnohým lidem se k tomuto mistrovství nepodaří dospět, protože se upínají k oné téměř mystické dočasnosti, těší se předčasně na zanoření a nedopřejí si klid k regeneraci těla i duše po první operaci. Může se to projevovat nezájmem pečovat o své tělo, včetně stomie. Kdo se ji však naučí mít rád, toho nezlobí a dohromady se jim daří dobře. Umění přijmout tu skutečnost, že to jinak nejde a že se člověk musí přizpůsobit novým podmínkám, může být s pomocí dnešních moderních pomůcek a ochotných stomasester dosažitelné, a uznávám, i přesto náročné.

Umění dát si na čas v dnešní hektické době. V některých případech to znamená odstup od další operace v řádu týdnů, v jiných případech v řádu měsíců či let. Například v souvislosti s onkologickou léčbou se uvažuje o zanoření stomie až po jejím ukončení a kontrolních celkových vyšetřeních, která svědčí o vyléčení, a toho nelze dosáhnout během několika týdnů.

KDY STOMII ZANOŘIT?

Každý pacient by měl promluvit se svým lékařem, operatérem, který „viděl jeho střeva“ a celou dutinu břišní jako na dlani, jaká je situace, zda-li jsou cévy zásobující střevo dostatečné, silné a průchodné, jaký je výživový stav pacienta (nepozná se to pouhým zvážením hmotnosti!), jak odhaduje délku hojení, jaká jsou rizika spějící k neúspěchu zanoření stomie, kolik střeva člověku zbývá, jaké mohou nastat komplikace vzhledem k věku nebo přidruženým onemocněním. K tomu se pochopitelně může vyjádřit i jiný ošetřující lékař, např. onkolog, gastroenterolog, kardiolog, diabetolog, endokrinolog, nefrolog a další odborní lékaři, tedy ne jen chirurg.

A od jejich doporučení se odvíjí příprava. Tělo je třeba na výkon nachystat a vyladit. Chirurg vyšetřuje zažívací trakt pomocí flexibilního endoskopu tzv. kolonoskopií a rektoskopií. Může se vyšetřit funkčnost řitního svěrače pomocí orientačního vyšetření „per rectum“, prstem v rukavici s lubrikačním gelem nebo pomocí manometrie, aby pacient po zanoření stomie netrpěl inkontinencí. Z toho důvodu jsou noví stomici upozorňováni na trénování posilováním svalstva pánevního dna. Zahrnuje to cviky od fyzioterapeuta i tzv. „vtahování močové trubice a konečníku“, přičemž je ke správnému provedení cvičení žádoucí nezatínat svalstvo hýždí nebo stehen.

 

Zanoření stomie - lékař a pacient

Zanoření stomie může být spojeno s řešením komplikací při vývodu, např. vyhřeznutí střeva v místě stomie nebo při velké parastomální kýle, která ohrožuje pacienta poruchou pasáže střev. Stomici, kteří ale nemají problémy s ošetřováním vývodu, naučili se o něho pečovat a poznali, s jakou životosprávou se jim nejlépe daří, častokrát zvažují, že další operaci absolvovat nebudou, byť původně počítali s tím, že je stomie dočasná a zanoří se. Často se tak rozhodují kolostomici. Každý operační výkon v sobě skrývá i rizika, a ne všem můžeme předejít, i když je známe. Může to být krvácení anebo porucha hojení tkání, kdy se při rozpadu sešitého střeva musí vyvést stomie znovu v nadřazeném úseku nefunkčního spojení, většinou se jedná tedy poté o ileostomii.

Jsou to stavy, které nejsou časté, ale zmiňuji je pro tu závažnost, že se vymykají lidské lékařské kontrole a ani důsledná příprava pacienta jim nezabrání, protože není jednoznačně jasné, co je jejich příčinou. Operační rána po zanoření stomie, tedy řez, kde bylo střevo vyvedeno, se zpočátku drénuje, aby v průběhu hojení odcházel sekret a rána se nechává zhojit postupně.

 Je žádoucí ránu sprchovat a poté ošetřit. Může zde být tedy patrná jizva, o kterou lze pečovat až po úplném zhojení rány, což trvá déle než u klasického „čistého“ řezu (např. operační rány bez stomie). O zanoření stomie v případě dočasné varianty se tedy rozhodujte svobodně a tak, jak se sami cítíte, co je pro vás nejpřijatelnější. Pak celá situace dopadne dobře a bez komplikací. Tělo má obrovskou regenerační sílu. Podpořme ji tím, že si budeme dělat často radost a že na sebe budeme vlídní.

Mgr. Veronika Zachová

VFN v Praze

Zdroj: časopis Radim 2/2017