Sexuální život se stomií: osobní zkušenost stomiků

Můžete se nám trochu představit?

Jmenuji se Alžběta, je mi 62 let a v současné době nemám partnera. Jsem v důchodu. Předtím jsem pracovala na poště. Od 14 let jsem trpěla crohnovou chorobou. Celý život mě bavilo tancovat a to mi už od dětství pomáhalo od bolesti. Operace u mě začaly v 16 letech a do 29 jsem byla v pořádku. Pak jsem měla dočasnou ileostomii, kterou mi ve 30 zanořili. Vdala jsem se, ale bezdětný vztah skončil rozvodem. Nemoc se mi prudce zhoršila ve věku 48 let a museli mi udělat trvalou ileostomii. Poté jsem začala řešit, jak vzít život zpět do vlastních rukou. Začala jsem se věnovat všem svým oblíbeným aktivitám, sportování a tanci, hlavně mojí vášni – tangu.

Otázka sexu se stomií: Byla jste informována, jak se vám tím život změní?

Nikdo mi nic neřekl.   Moje nemoc mi navíc způsobovala další potíže. Věčně jsem měla záněty a pohlavní styk byl bolestivý. Po operaci se mi ale sexuální život začal zlepšovat. Byla jsem bez bolesti a začala jsem objevovat nové věci. Žádné informace jsem nedostala. Musela jsem si na všechno přijít sama a trvalo mi asi 2 nebo 3 roky, než jsem našla tu pravou pomůcku. Podporu mi věnoval psycholog, ale opravdový přelom jsem zažila při setkávání s ostatními stomiky. Tam jsem se seznámila s terapeutem, kterého nyní navštěvuji každé 3 měsíce.

Jaké praktické rady byste dala někomu v podobné situaci, co se sexu týče?

Mojí radou   je mít pozitivní přístup k vlastnímu tělu. Osobně jsem měla štěstí na partnera, který mě chápal a podpořil v období kolem operace. Mohu říct, že nosit krajkový pás přes sáček mě uklidňovalo. Dobré je mít sáček prázdný, a proto bych doporučovala mít styk poránu.

Co byste řekla lidem v podobné situaci?

Nebojte se   s ostatními seznamovat. Ano, je těžké vysvětlovat, čím jste si prošli, ale je jen na nás, komu to řekneme a jak, vše je jen v hlavě. Ve 30 bývá sice touha větší než v 60, ale potřeba citového spojení se nemění. Podle mě není sexu bez lásky.